Turistický zájezd do Velkých Karlovic

19. 4. 2003 - sobota
#####
V sobotu ráno jsme se sešli v 7:30 v celkovém počtu 16 osob na parkovišti u internátu A. Zde jsme usedli do aut a rozjeli se směrem k naší první zastávce na Tesáku. Zde jsme si společně dali ranní kávu a pokračovali jsme v cestě do Velkých Karlovic. Po příjezdu k místu ubytování jsme zjistili, že budeme ubytováni v pěkném domečku, který se nacházel mezi vlakovou zastávkou a hřbitovem s pěkným dřevěným kostelem.

Před ním byla pěkná houpačka, kterou ihned někteří účastníci vyzkoušeli. Původní obavy o velký rámus z vlaku se naštěstí nevyplnily a tak spaní bylo obstojné. Všichni jsme se tedy ubytovali a nachystali na náš první výlet.

Vyrazili jsme po žluté značce kolem hotelu TATRA přes Bzový na Soláň. Od horské chaty Soláň jsme pokračovali po zelené na Čarták. Na horské chatě Čarták jsme si dali oběd, trochu odpočinuli a vyrazili jsme na další část cesty po červené značce směr vrch Soláň. Po chvíli chůze jsme narazili na krásný výhled na Vsetínské vrchy, kde byla také umístěna také mapka vrcholků, které se před námi tyčily. Zde jsme se společně vyfotili a pokračovali jsme dále, až jsme došli až ke sjezdovkám na Soláni. Odtud jsme pak pokračovali po červené přes Jezerné na rozcestí Pod Kotlovou. Tady jsme se rozhodovali, zda jít kratší cestou po žluté a nebo delší po modré. Po krátké rozvaze vyhrála kratší cesta s odůvodněním, že nás druhý den čeká velká trasa, tak ať se neunavíme hned první den. Takže jsme se vydali po žluté stezce do údolí k Velkým Karlovicím. Cesta to byla zajímavá, neboť sestup do údolí byl celkem po velkém srázu, ono to z obrázku moc nevypadá, ale stálo to za to. Přežili jsme všichni ve zdraví. Nebylo divu, že jsme si museli dát nějaké občerstvení a někteří si museli důkladně odpočinout. Procházeli jsme kolem Jezera (rybník v malebném prostředí závěru údolí Jezerné, nad nímž se tyčí památný strom - tis červený). Večer jsme si užili vyprávěním vtipných historek a popíjením dobrého vína, za jemného doprovodu kytary jednoho z účastníků.

20. 4. 2003
#####
Druhý den ráno jsme vyrazili směr Veľký Javorník opět po žluté značce. Po prvních dvou kilometrech nás čekal výstup na Javorníček, v jehož polovině jsme si museli dát malou pauzu , neboť stoupání bylo opravdu příkré. Po výstupu na Javorníček jsme si opět oddechli a rozhlédli se po okolních vrcholcích, jenž vypadaly úchvatně. Poté jsme pokračovali k rozcestí Příslchlop. Viděli jsme zde i zvonici a objevil se první větší sníh. Z Příslopu jsme šli dále po zelené značce na Bukovinu. V tomto úseku jsme překročili hranice se Slovenskem - povšimněte si, prosím, bílého čtverečku uprostřed, to je hraniční mezník, tudíž část výpravy je na Moravě a část již na Slovensku. Na Bukovině jsme snědli oběd a pokračovali po červené značce dále směr Stratenec. Po cestě jsme narazili na pěkná políčka se sněženkami. Cestou přes Gažov - sedlo byly postupně nalezeny dvě běžkařské lyže a tak jsme je vyzkoušely. Pak už následoval poslední výstup na vrchol Veľkého Javorníku. Jak je vidět z obr20 dosáhly vrcholu i všechny něžnější polovičky. Na vrcholku se fotografování účastnili postupně všichni členové výpravy, jenom někteří dali přednost čtení ve vrcholové knize. Při ohlédnutí zpět je vidět množství sněhu, které ještě stále leží na vrcholcích Javorníků. Potkávali jsme běžkaře a dokonce i jednoho cyklistu s kolem, což nás velmi překvapilo a dospěli jsme k názoru, že zřejmě používal kolo hlavně jako zavazadlo na záda, neboť výše sněhu většinou nedovolovala jízdu a také jsme neviděli stopy od kola. Z Javorníku jsme pokračovali po červené stezce na sjezdovky v obci Kasárne, po kterých jsme sešli do výše zmiňované obce. Odtud jsme po modré značce dorazili zdárně až do Velkých Karlovic. Někteří účastníci, kteří již neměli sil (asi 8 km před cílem) v části Karlovic - Podťaté nasedli na autobus a odjeli autobusem. Zbytek účastníků pokračoval dále. Do cíle úspěšně dorazili nakonec všichni, někteří dříve, jiní později. Celková délka pochodu byla asi 25 km, z nichž jsme šli asi 5 - 6 km sněhovými závějemi místy až 1 m hlubokými. Většina účastníků měla dokonale promáčené boty a tak se to neobešlo bez puchýřů na nohou. Večer jsme ještě chvíli poseděli, probrali program turistického oddílu na další období a postupně jsme se odebrali do svých postelí.

21. 4. 2003
#####
Třetí den ráno jsme si zabalili věci a po předání penzionu jsme vyrazili na přehradu Bystřička. Tady někteří méně unavení účastníci obešli celou přehradu, jiní si poseděli u hráze v hospůdce. Po společném obědě jsme ještě chvíli poseděli a odjeli jsme k domovu.

Závěr :
#####
Ubytování bylo příjemné - penzion jsme měli sami pro sebe. Měli jsme celkem pěkný výhled na dřevěný kostelíček. Počáteční problémy s ubytováním - krátké postele jsme vyřešili se slovy "My jsme zvyklí" přestěhováním nábytku, kterým jsme uvolnili prostor pro nohy a vše bylo rázem v pořádku. Penzion byl stylově zařízen - velké množství obkladů ze dřeva. Jak jsme se později dozvěděli, vše si dělali majitelé sami. Večer jsme sice narazili ještě na jeden malinký problém - nízký strop nad vanou, ale i ten se podařilo majitelům překonat - vhodně umístěným střešním oknem, do kterého se dala při vlézání a vylézání z vany strčit hlava.

Počasí nám vyšlo podle našeho mínění vynikající, až na sníh, který stále ležel na vrcholcích Javorníků.